Zhodnocení sezony starších žaček A, která zatím nekončí

Odeslané hodnocení se objevilo na svazových stránkách až dnes, po dlouhé době od posledních soutěžních utkání. Zde je možno nahlédnout na hodnocení trenérky Zuzany Juríkové bez cenzury.

„Sezona byla doslova adrenalinová s mnoha turbulencemi. Byly jsme vyloženě holčičí kolektiv včetně realizáku. Pracovaly jsme hlavně na stmelení týmu, což jsme řešily neustále, snad víc než házenou. Žádné přehnané cíle a vidinu bedny jsme neměly, chtěly jsme se prezentovat rychlou házenou a důraznou obranou. Přitom od začátku byla z naší strany vnímána síla i kvalita soupeřek. Mezi favority a hlavní aspiranty na medaile patřily DHC i VŠ Plzeň, Slavia Praha, Písek, Strakonice, vše mohly zamotat i jiné silné týmy. Naše béčko mělo též parádní finiš. Každý soupeř měl svá specifika, což bylo úžasné a hlavně díky, že takový projekt celostátní Žákovské ligy vůbec existuje.“

„Soustředily jsme se vždy na jednotlivá utkání a neřešily tabulku. Měly jsme respekt a velkou pokoru ke všem soupeřům. Sbíraly jsme postupně body i s favority a pořadí začalo vypadat zajímavě. Před koncem roku se nám vše zkomplikovalo. Nastaly nečekané okolnosti a vzaly jsme pod křídla i mladší celek desítek a musely jsme se popasovat se společným trénováním, než se najde nový trenér.“
„Nedovedla jsem si představit, že bychom někoho hodili přes palubu a upřednostnili v klubu jen vybraná děvčata a zbývající poslali třeba na hostování jinam. Takový potenciál v ročníku 09/10 si troufnu říct, jsme v klubu dlouho neměli. Během tří měsíců jsem bojovala s časem a kalendář měla stále v ruce, jak logisticky zvládnout svůj tým, mladší děvčata a pomoct jako vedoucí u žen. Trvalo to „jen“ necelé tři měsíce a desítky si přebral nový trenér. Mladší děvčata jsem nepřestala sledovat, jsou to ještě ti vděční miláčci a posluchači.“

„Tým starších se mohl soustředit opět jen na sebe. Zdálo se, že nastává klidnější období. Překvapivě nenastalo. Zaskočila nás nepříjemnost, jedna hráčka ukončila sportovní činnost, společně s mamkou, která nám zajišťovala z pozice vedoucí veškerý servis, který byl vždy top. Tahle ztráta obou bab Zábojníkových mě moc mrzí a stále až do konce sezony byly brány jako součást týmu.“
„Podařilo se nám tým doplnit o chlapa s velkým CH, i když se tomu lehce bránil. Role vedoucího se s patřičným zápalem ujal bývalý házenkář Martin Kropáč. Beru ho jako rovnocenného parťáka, vše jsme vždy rozebrali a shodli se, co by pro tým mohlo být v danou chvíli nejlepší. Takže už nejsme jen samé ženské, ale my všichni. V závěru sezony jsme tým vytunili o zdravotnici, což byla skvělá volba a pomoc na střídačku, když potřebujete pofoukat a ošetřit bolístka. Cesta za prvním místem byla dlouhá, místy trnitá, přesto stála za to po všech stránkách. Užili jsme si pestrou přípravu, každý trénink, zápas i stmelující akce. Dal by se z toho sepsat román na pokračování, ale už moc kecám. Teď jen neusnout a pokračovat v píli a nadšení dál.“

 „Hráčky se postupně zlepšovaly ve všech individuálních činnostech, což je základ. Hlavně chodily poctivě a většinou si braly k srdci i to, že na tréninku nestačí jen být, chtěly a věřím, že budou chtít nadále makat i ve vyšší kategorii. Dokonce si sem tam přidaly něco navíc mimo tréninkové jednotky. Noooo, zase tak úplně dobrovolně neeee, ale nenásilnou formou jsme jim tuto možnost podsouvali a ony se toho chytly. Tým se správně utužil, i když nějaká menší krupobití proběhla, jak jinak taky v dívčím celku úžasného pubertálního věku.“

„Co nás potěšilo? Jednoznačně, že se holky zhostily výzev, sice někdy s remcáním. Ať to byly častější výměny postů, dokonce i hráček s brankařkami v utkání mezikrajské soutěže nebo jiné méně oblíbené aktivity. Najednou bylo vidět, že si holky čím dál více věří a jsou schopné se vzájemně nahradit, povzbudit, i když se úplně nedaří dle představ. Chtěli jsme mít pevnou obranu, na což jsme vsázeli. Ke kapitánce Natce  Zábojníkové, která byla vždy hlavním pilířem defenzivy se přidávaly ostatní stálice. V útoku jsme někdy z  přemíry rychlosti a snahy více chybovali, přesto jsme dokázali i nepříznivé stavy utkání dotáhnout, což bylo nejvíc, nikdy se nevzdávat a hrát do posledního hvizdu rozhodčích.“

„Další plus, hráčky, které by se dříve neodvážily vletět ve zlomových momentech do střelby, neváhaly a vzaly to na sebe. Za mě to bylo vyústění dvou sezon v této kategorii, kdy se všechny holky pravidelně dostávaly do hry na různých postech, čímž získávaly větší přehled a orientaci v prostoru i potřebné sebevědomí.“

„Nerada přehnaně vyzdvihuji výkony jednotlivkyň, protože každá z děvčat je něčím originální a má svůj potenciál i vývoj. Co však považuji za největší úspěch, když  hráčka, která by to mohla tahat svým fyzickým fondem a herním umem každý útok sama na sebe, vyspěje týmově natolik, že z jejich chytrých přihrávek těží všichni kolem.“

„S oblibou říkám sláva i smutek trvá do půlnoci, nic se nemá přehánět. Navíc po posledním kole Žákovské ligy Zlín A stále svítil v tabulce na 2. místě a děvčata tomu začala naplno věřit, až se pořadí v průběhu týdne upravilo. Čekala nás poslední dvě utkání sezony v mezikrajské soutěži, která jsme nechtěli podcenit a teprve potom jsme si naplno mohli vychutnat oslavy v podobě dvojnásobného dekorování. A že jsme sezonou prošli bez jediné porážky, přisuzuji tomu, jak jsme v jejím průběhu zvládali přeskakovat stále vyšší překážky, někdy s lehčí i těžší pomocí. Stávali jsme se odolnější a v rozhodujících fázích jsme všichni táhli za jeden provaz.“

„Pro některé hráčky tato nabitá sezona, zpestřena mimo jiné přijímačkami na střední školy, nekončí. Momentálně jsme bez jediného zranění v plné zbroji a pokračujeme v udržovacím tempu, aby holky byly připraveny na blížící se Olympiádu mládeže, kde budou reprezentovat Zlínský kraj.“

„Děkujeme všem, kteří nám fandili a věřili v nás. Cítili jsme nesmírnou podporu, hlavně od rodičů, z klubu i od dalších fandů házené. Vážíme si toho a zároveň tento dílčí úspěch bereme jako velký závazek a výzvu do příští sezony. Přechod bude náročný s mnoha změnami a odolají jen silní jedinci.“

Jedním z nich by měla být tahounka Aďa Polomíková, která je doslova univerzálem a neztratí se ani v brance. Zde její hodnocení.

1) Jaká letošní sezona byla a jak jste si cestu za prvním místem užily?

„Sezona byla velice náročná, ale byla to ta nejlepší. S holkami jsme se i více sblížily, více se poznaly a myslím si, že to šlo na naší hře i znát. Konečně šlo vidět, že jsme tým.“

2) Co oslavy? Dostaly jste od trenérů slíbenou nějakou odměnu?

„Oslavy byly úžasné, děkujeme mockrát rodičům a samozřejmě Martinovi a paní trenérce za krásné přípravy oslav, jak za ty před zápasy, tak i po zápasech.“

3) Jaká sezona byla z tvého pohledu? V čem ses nejvíc zlepšila a na čem jsi pracovala?

„Sezona byla úžasná, ale také velice náročná jak psychicky tak fyzicky. Ale dalo mi to i nové zkušenosti do hry, které doufám využiji ve starším ročníku.“

4) Jak si vážíte toho, že jste sezonou prošly bez porážky?

„Samozřejmě je to super pocit a moc si toho vážíme. A také si vážíme podpory, jak od rodičů, tak ze šatny.“

„DĚKUJEME ZA KRÁSNOU A VYDAŘENOU SEZONU PANÍ TRENÉRKO A MARTINE!!!“

Tým Handball club Zlín A:  brankařky - Viktorie Stodůlková, Karolína Stoklásková, hráčky - Natálie Zábojníková (C), Adéla Polomíková, Adéla Čablová, Darina Čagánková, Ella Zámorská, Adriana Kropáčová, Amélie Mikelová, Zuzana Klableňová, Josefína Srněnská, Natálie Nejedlá, Laura Petříková, Lenka Roubalíková, Emma Podloucká, Nela Zábojníková

Realizační tým: trenér Zuzana Juríková,  vedoucí  + asistent Martin Kropáč, vedoucí  Petra Zábojníková, zdravotník Petra Polomíková, pomocník Lucie Polomíková